Co si budeme nalhávat, UML sice je úžasný modelovací jazyk, ale jeho jednou nevýhodou je, že v něm jde namodelovat úplně všechno. Tedy samozřejmě i uživatelské prostředí. Přesto (či možná právě proto) si mnozí návrháři kladou otázky typu: Jak jednoduše zobrazit, že změna v jednom prvku našeho formuláře vyvolá změnu i v tom dalším? Jak efektivně určit, jaká data zobrazit na základě nastavení prvků ve formuláři? A přesně na ně a jim podobné otázky může odpovědět IFML – Interaction Flow Modeling Language neboli jazyk pro modelování toku interakcí.

IFML je doménově specifický jazyk, tedy je určen pouze především pro modelování toků interakcí systému s uživatelem. Vychází, stejně jako UML a další, z MOF, což zajišťuje bezproblémovou spolupráci např. právě s UML. Při definici IFML měli tvůrci hodně na paměti WebML.

V současné době je IFML v beta verzi, ke které se můžete až do 9. prosince tohoto roku vyjadřovat. Poté se relevantní připomínky zapracují a uvedení první oficiální verze je naplánováno na 28. března 2014. Asi nejdůležitější je, že IFML je přijat standardizační skupinou OMG.

Pojďme si teď ukázat, jak jej jeho tvůrci zamýšlejí používat. IFML diagram obsahuje jeden nebo více základních kontejnerů (top-level view container). Tím může být okno ve Windows, webová stránka nebo např. formulář na vašem chytrém telefonu. IFML je totiž na platformě nezávislý jazyk.

Základní kontejner pak může být vnitřně hierarchicky rozdělen do dalších, do sebe vnořených kontejnerů (hierarchy of sub-containers). Můžete si to představit jako např. panely ve formuláři, kdysi používané rámečky (frames) na webových stránkách apod. V následujícím obrázku (dialog pro vlastnost diagramu v Enterprise Architectu) je základním kontejnerem celé okno. Vnořenými kontejnery to pak jsou záložky General, Diagram a další. V kontejneru Diagram to pak jsou např. Appereance nebo Page Setup.

Každý kontejner může obsahovat komponenty, což v tomto významu neznamená nic jiného než prvek, který zobrazuje nějaký obsah nebo slouží k zadávání vstupních dat (vstupní pole, číselníkový seznam, zaškrtávací tlačítko…). Každá taková komponenta může mít vstupní a výstupní parametry. Např. komponenta pro zobrazení názvu knihy může na vstupu požadovat ISBN. Seznam knih autora na vstupu bude logicky požadovat identifikaci konkrétního spisovatele (která může být jinou komponentou poskytována na výstupu).  Tato závislost se zobrazuje pomocí vazby parametrů (parameters binding).

Komponenta i kontejner mohou reagovat na konkrétní události (ať už od uživatele, od vlastnící aplikace nebo od externího systému), čímž vlastně podporují interakci prvků s okolním světem. Tyto události se pak ve skutečnosti i jako interakce opravdu zakreslují. Pozor však na to, že interakce jsou již závislé na platformě (např. gesta na dotykovém displeji) a tedy již nejsou pomocí IFML prezentovány (k tomu se používají jiné nástroje).

Následující příklad ukazuje formulář se seznamem děl autora. Pokud je některé dílo vybráno, jsou jeho vlastnosti zobrazeny na vedlejším panelu. Pod tím je pak tato interakce zakreslena v IFML.

Důsledek události je označován jako interakční tok (interaction flow), který je pomocí konektorů připojen na jednotlivé kontejnery nebo komponenty danou události dotčené. Interakční tok vlastně vyjadřuje změnu stavu uživatelského prostředí.

Událost také může spustit nějakou akci, která je spuštěna před změnou uživatelského prostředí (např. se nejprve načtou nějaká data, než jsou zobrazena na formuláři).

Chcete-li se podívat na podrobnější příklad, doporučuji se podívat do standardu na přílohy A a B.

Má smysl další jazyk?

Pro IFML horují hlavně ti, kteří se snaží o MDD (Model Driven Development známý též jako MDA – Model Driven Architecture). Pro ně je to údajně ta poslední věc, která jim chyběla k plné spokojenosti. Mně se to ale tak úplně nezdá už jenom proto, že součástí standardu IFML je profil pro UML. Ten rozšiřuje především komponenty a signály. Nutno ovšem přiznat, že jsem četl jen část navrhovaného standardu. Konečné stanovisko tedy nechám na později.

Další odkazy

• Oficiální RfP (Request for Proposal) na IFML
• Povídání o standardizaci

Před několika málo dny byla vydána dlouho očekávaná první beta verze UML 2.5. Pokud můžeme věřit tomu, co se o ní šíří po Internetu (dobré je sledovat např. Eda Seidewitze), pak by měla obsahovat především zásadní zjednodušení jazyka jako takového. Zřejmě nejdůležitější je zrušení konceptu infrastruktury a superstruktury a nepoužívání operace merge (viz PackageMerge) v metamodelu.

Sám jsem se zatím dokumentem neprokousával, ale jakmile najdu trochu času, budu zde průběžně psát své pocity z nové verze.

Na Internetu jsem narazil na myšlenku psát si (vlastně modelovat) blog v UML. Zaujala mě. O čem bych modeloval? Jaké diagramy bych používal? Osobně nemám moc rád strukturální diagramy, protože se v nich nic neděje, ale na druhou stranu pro zápis vět typu „byl jsem tam a tam“ diagramem aktivit nepřináší UML žádnou přidanou hodnotu. Přepis rozhovoru např. mezi mnou a dětmi v sekvenčním diagramu může vypadat pěkně jednou, dvakrát, ale pak se to ohraje.

Přesto jsem o tom přemýšlel dál a vzpomněl si na objektové diagramy. Pokud si udělám rozumný doménový model a poté vytvořím objektový diagram, možná by se v tom něco jako příběh mohlo najít. UML je hodně intuitivní i pro lidi, kteří jej neznají, takže by z toho mohli něco mít. Pohrál jsem si s tím a tady je můj záznam z úterý. Co z toho vyčtete?

class Workout Domain Model

object Tuesday

Obálka knihy

 Díky recenzi Reného Steina (kterého jsem sice dosud nepotkal osobně, ale dle jeho vystupování a prezentaci na internetu považuji za přirozenou autoritu) jsem se dostal ke knize Masterminds of Programming: Conversations with the Creators of Major Programming Languages. Jedná se o sbírku rozhovorů s tvůrci různých (tedy nejen programovacích) jazyků. A to včetně UML.

UML dostalo v knize tu výsadu, že autor vedl fundovaný rozhovor hned se třemi jeho (hlavními) tvůrci: Ivarem Jacobsonem, Jamesem Rumbaughem a Gradym Boochem.

Protože tématem hovorů není pouze UML, ale mnoho věcí spojené s návrhem, dovolil jsem si pro mě zajímavé myšlenky, nápady či jen zmínky o čemkoliv vypsat a případně mírně okomentovat. Neberte tedy mé povídání jako recenzi knihy, ale jako mé vlastní názory na věci, které uvedení pánové zmiňují.

Poznámka: Citace (jsou psány kursívou) z knihy jsem překládal sám, takže je prosím neberte jako směrodatné.

Ivar Jacobson

• Případ užití (dle definice) popisuje chování systému z pohledu uživatele. Ivarova zkušenost napovídá přistupovat k systému jako k černé skříňce: svým způsobem má pravdu pro případ, že se bavíme o sběru požadavků, kdy od uživatele chceme znát, co požaduje. V praxi se často setkávám s uživateli, kteří do daného systému trochu vidí (ale už ne mimo něj) a snaží se business konzultantům (hlavně nováčkům) radit nebo říkat nikoliv co potřebují, ale jak to potřebují. Konzultanti pak přijdou s řadou nesmyslných požadavků, které se musí v tom lepším případě narovnat, v tom horším nemilosrdně zahodit. Analytik však již s případy užití musí pracovat jinak: systém pro něj musí být zcela jasnou doménou, kterou ovládá.
• Tip na knihu: Kurt Bittner, Ian Spence: Use Case Modeling (ostatně Ivar pro ni napsal předmluvu)
• „Každý případ užití definuje množinu scénářů, které popisují, jak jsou implementovány pomocí spolupráce mezi jednotlivými třídami a komponentami.“ Škoda, že se nerozmluvil trochu o tom, že vývoj řízený případy užití (use-case driven development) mnozí považují již za překonaný. Také by mě zajímal jeho pohled na diagramy složených struktur dodané právě v UML 2. Sám je považuji za poměrně silný nástroj, bohužel již ne tak intuitivní jako jiné typy diagramů.
• Líbí se mi jeho (skrytá) kritika metodiků, kteří přijdou, seřadí si celé IT, tři dny do nich hustí novinky, které se pak musí ihned začít používat: „Namísto šíření znalostí všeho o všem […] je třeba představit v jednom okamžiku pouze jednu věc, a to takovou, kterou v danou chvíli nejvíce potřebujete.“
• „Ty opravdu náročné věci se na universitách nenaučíte.“ Do kamene tesat! Jeho kritika výuky na vysokých školách mě však překvapuje. Chápal bych, kdyby mluvil o systému zavedeném u nás v České republice, ale i v zahraničí?
• „Náš pohled na způsob vývoje se dramaticky mění co dva až tři roky. Je to mnohem častěji než proměny v již tak vrtošivé módě.“ A poté hned dodává, že zaručené nové metodiky jsou často jen jinak pojmenované staré. A vše se veze na vlně dobrého marketinku. Ano, i zde smutně souhlasím a mnohem smutněji zažívám. Celé to vede k té nepříjemnosti, že „pokaždé, když změníme zaměstnání, tak se musíme učit nové přístupy k vývoji, než se do něj můžeme zapojit. To není efektivní, protože namísto používání toho, co již známe, musíme znovu a znovu začínat od píky.“
• Na druhou stranu dále popisuje, jak by to mělo být a to není nepodobné agilnímu přístupu, tedy přístupu, které dnešní čeští „manažeři“ s MBA dávají za každou cenu zelenou. Nechci úplně tvrdit, že si Ivar protiřečí, ale malý rozpor v tom vidím.
• Ivar neskutečně trefně reje do současné podoby podnikových architektů (enterpise architects) jako do partičky projektů se neúčastnících individuí, která si jen kreslí své architektonické obrázky. Mou přibarvenou interpretaci jen doplňuji, že to matlají ve Visiu, ti zkušenější přímo v PowerPointu.
• „Nikdy jsem nevěřil, že by lidé mohli používat RUP tak, jak se pokoušejí ho používat. RUP totiž musíte používat více jako znalostní a myšlenkovou databázi a pak pracovat dle toho, co pro vás dává smysl.“
• Asi každý rozumný člověk zná, ale přeci jenom: „Namísto učení se velkých metodik nebo jazyků jako je UML či Java, zaměřte se na praktickou stránku věci. Zkoušení si je lépe zvladatelné.“
• Celkem jasně vyznívá jeho kritika OMG a stavu UML, ve kterém je. Do UML si každý snaží prosadit tu svou část bez ohledu na to, jaký přínos (a pokud vůbec nějaký) to bude mít.

James Rumbaugh

• „Z mých vlastních zkušeností mohu říct, že pouze necelá polovina programátorů umí pracovat s abstrakcí. Jeden z mých kolegů tvrdí, že je to méně než 10 %.“ Zkuste takovému programátorovi či analytikovi vůbec vysvětlit abstrakci. A myslet abstraktně? Hm, nebudu se raději rozepisovat.
• „Pokud musíte mít neustále při ruce tisícistránkový manuál, pak je něco špatně. Systém není správně rozdělen. Bohužel, mnozí lidé komplexitu zbožňují. IBM z ní udělala náboženství. Jak jinak, pomáhá jí to prodávat konzultanty.“ Pokud máte chuť, zkuste někdy ve větším podniku přijít s tím, že chcete něco zrychlit, zjednodušit, vylepšit. Uvidíte, kolik lidí tohle náboženství vyznává. Z mých zkušeností to je 95 % lidí v IT oddělení.
• Doporučení knihy: Fred Brooks: Mythical Man-Month
• „UML není dobře navržený programovací jazyk.“ Tolik lidí z akademické sféry by si uvedenou větu mělo přečíst, než začnou své studenty nutit v rámci cvičení např. přepisovat kus kódu v C do diagramu aktivit. Nerozumná práce s proměnnými, model akcí stojící za starou bačkoru a vlastně: UML není vůbec programovací jazyk, páni profesoři. Písmenko M v UML značí modelovací.
• „Znovupoužitelnost je přeceňovaná.“ „Znovupoužitelnost je proklatě těžká.“ Jamesův názor na znovupoužitelnost je trochu extrémní, ale opět mu nelze příliš odporovat. Svého času jsem se o ni také snažil, ale vždy přišlo to, co James říká: Buďto to doteď nikdo znovu nepoužil, nebo se to stejně muselo vlivem nových požadavků předělat. Jeho rada zní: „Předně, nedělejte věci příliš vymezené pro jeden účel, ale zkuste je lehce zobecnit. Nestavějte kolem sebe mantinely, pokud nemusíte. Jestliže lze něco zobecnit bez větší námahy, udělejte to. Navrhujte věci s myšlenkou, že je bude třeba někdy změnit.“ Ano, změnit, nikoliv znovupoužít. Co naplat, měl jsem si jeho myšlenku přečíst o pár let dřív, než jsem na to přišel také (na druhou stranu, zkušenost je nepřenositelná, každý se musí spálit).
• „Dobrý název je lepší než roční práce na projektu.“ Pokud máte dobrý název, lépe to celé prodáte a to leckdy bez ohledu na smysl toho, co prodáváte. Zde narážel na SOA.
• „V reálném životě obvykle neexistují jednosměrné vztahy. Málokdy se stane, že pokud A je ve vztahu s B, pak B není ve vztahu s A. Vztahy jsou již z podstaty obousměrné… přičemž obousměrnost nutné neznamená symetričnost. Člověk kousnutý psem je něco jiného než pes kousnutý člověkem.“ Na první pohled se může zdát, že to hodně souvisí s mírou abstrakce, ale při bližším zkoumání musíme tuto tezi zavrhnout.
• „Vše se jednou změní… Pokud píšete nějaké aplikace, vždy je píšete s jistotou, že se v příští verzi změní.“ K tomu snad jediné: a tak to pište tak, abyste druhý den/další měsíc/za rok věděli, proč jste to tak napsali a mohli to efektivně změnit.
• James opět značně kritizuje OMG, proces standardizace a jednotlivé přicmrndávače do UML standardu („když ty mi povolíš moji pitomost, tak já povolím tobě tu tvoji“). Nedivím se mu. Sám jsem dva týdny řeši jen změnu jména v jejich systémech. Ani nechci vědět, jak dlouho by opravovali chyby, které jsem ve standardu našel. O nelogičnostech ani nemluvě.

Grady Booch

• Grady byl oproti svým kolegům trochu žoviálnější a do OMG se neopíral, naopak myšlenku standardizace podporoval. Stejně tak i změnový proces mu připadl rychlý. Nesouhlasím s ním. Je mnoho požadavků na UML, na které se kašle, byť po nich mnozí volají (proč třeba dosud není jen blbá notace pro podmínkový uzel? Skoro deset let se OMG vymlouvá na nedostatek času).
• Grady dost dá na pocit: To, že něco nedokážu rozumově vysvětlit, ještě neznamená, že to dělám špatně.
• „Není těžké najít mizernou práci, kterou nenávidíš. Dělej však raději to, co tě naplňuje uspokojením.“ Netřeba komentáře, klasická klišoidní motivační hláška, ale stále zabírá.
• Líbilo se mi, jak se vyjádřil k Donu Knuthovi (autorovi geniálního TeXu): „… anebo jako to udělal Knuth: ‚sice teď píšu knihu, ale nelíbí se mi, jak je sázena. Takže psaní na pár let přeruším a vytvořím si jazyk, který sazbu udělá dle mých představ.‘“. Zřejmě se mi to líbí proto, že tak funguji také (a TeX mám rád).
• Pěkná je myšlenka, která říká, že nemá smysl pokoušet se pochopit fungování systému, dokud nebudeme mít předložený seznam pravidel a omezení. Proč já tohle nikdy nedělám? Aha, ono to není nikde nikým evidováno. Dokumentace nemá v dnešní době význam.

Pokud vás tento článek zaujal, knihu (či alespoň část věnovanou UML) si přečtěte. Najdete tam jistě mnoho dalších myšlenek, které vás zaujmou více než mě.

Během závěrečných hodin posledního červnového dne se mi podařilo dát na http://www.ocup.cz veškerou mou přípravu ke zkoušce OCUP Intermediate. Nyní tam tedy můžete nasávat znalosti hned pro dvě úrovně.

Připomínám, že byť je to postavené na Bloggeru, tak se to celé chová jako kniha a jednotlivé kapitoly tudíž naleznete v druhé části. Doporučuji se na ně dostavit pomocí obsahu.

Tištěná podoba webu bude také. V průběhu příštího týdne ji zašlu k tisku a k dispozici bude v druhé půli července.

Pokud se ptáte, zda bude někdy i třetí, poslední část, tak si stále myslím, že ano. Je možné, že se na ni začnu připravovat ještě letos o prázdninách (ano, záměrně nepíši o kterých).

Po dnešku mám úspěšně za sebou zkoušku OMG-OCUP-200, tj. úroveň Intermediate. Musím říct, že ačkoliv jsem měl ze 70 možných otázek 67 správně, jsem z toho trošku rozladěný. V testu se objevovaly otázky např. na stavový automat protokolu (má se zkoušet až na úrovni Advanced) nebo se používaly termíny, které sice byly v návrhu UML verze 2.0, ale pak byly přejmenovány či vynechány (pamatuji si otázku na jakousi akci ApplyFunctionAction, která v současné verzi UML vůbec není).

Většinu z toho šlo odvodit logicky, ale přesto pachuť odfláknutí ze strany OMG zůstává. Skoro 7000 Kč za zkoušku není žádná láce, tak by se ta skupinka akademiků měla sakra starat o to, aby tato investice měla řádnou hodnotu.

Pomalu se chýlí ke konci můj text k přípravě na zkoušku OCUP úrovně Intermediate. Již jsem aktualizoval obsah a jako ochutnávku dal na web notační plachty. Ke zveřejnění chybí již jen pár kroků:

1. Ještě jednou si to celé přečíst a opravit nedostatky.
2. Udělat zkoušku.
3. Připsat pár otázek pro představu, co vás čeká.
4. Překlopit text z Wordu sem na stránky.

 Minimálně první dva body budou provedeny teď v červnu, další dva buďto také nebo v první půli července.

UML už tu pár let je a prošlo si vlnami nadšení i kritiky. Kam se může ubírat ukazuje téměř dva roky starý článek od Ivara Jacobsona a Steva Cooka. Doporučuji k přečtení a zhodnocení současné situace.

V UML 2.4.1 ze srpna 2011 (betu 2.4 můžeme ignorovat) došlo k poměrně dosti změnám v diagramech. V mnoha se do diagramu přidaly (existující) třídy, takže je to obecně hůře čitelné a je třeba trávit více času nad jednotlivými diagramy. Obzvláště nečitelný je např. diagram strukturovaného uzlu (Activities::StructuredActivities). Připadne mi to značně kontraproduktivní. Opět uvádím změny především z Classes::Kernel.

• Kapitola 7: Drobné změny v úvodní kapitole Reusing packages from UML 2 Infrastructure.
• Kapitola 7: Změna v diagramu Expressions diagram of the Kernel package. Přibyla třída LiteralReal.
• Kapitola 7: Změna v diagramu Classifiers diagram of the Kernel package. Jde především o pojmenování rolí tříd v asociacích.
• Kapitola 7: Jinak zakreslen diagram Features diagram of the Kernel package. Jinak a mnohem hůř. Zobrazení několika tříd vícekrát „pro lepší čitelnost“ tu čitelnost naopak zhoršili. Navíc z obrázku vyhodili výčet ParameterDirectionKind a nedali nikam jinam. V textu knihy jsem jej v obrázku záměrně nechal. Dále zde není zakreslena třída ValueSpecification, která byla přesunuta do diagramu Operations diagram of the Kernel package.
• Kapitola 7: Překreslen diagram Operations diagram of the Kernel package. Zásadní změna je v tom, že jsou zde více formalizované výchozí hodnoty všech atributů třídy Operation. Oproti předchozímu mi tento naopak připadne obsažnější než v předchozí verzi a to bez zhoršení čitelnosti.
• Kapitola 7: Překreslen diagram Classes diagram of the Kernel package, přidání výchozích hodnot atributů tříd Property a Association.
• Kapitola 7: V diagramu DataTypes diagram of the Kernel package přibyla vazba mezi třídami EnumerationLiteral a Enumeration. 
• Kapitola 7: V diagramu The Packages diagram of the Kernel package došlo k pár drobným, nevýrazným změnám.
• Kapitola 7: Překreslen diagram Contents of Dependency package. Jde ale o čuňárnu. V původních verzích bylo (zcela správně) používáno kvalifikovaných jmen u relevantních tříd. Dnes je tam pouze v závorce uvedeno, ze kterého balíku třída pochází. Není to dobrý příklad, jak kreslit diagramy podle UML. V textu používám lepší zápis. Jinak ale jde o zpřehlednění a při čtení se lépe hledají souvislosti. Vypadla (jen ze zápisu, nikoliv ze standardu) asociace mezi třídami NamedElement a Namespace.
• Kapitola 7: Překreslen diagram Contents of Interfaces package.
• Kapitola 7.3.38: Třída Package má nový atribut URI.
• Kapitola 7.3.45: Třída Property má nový atribut isID.
• Kapitola 7.3.55: Třída ValueSpecification má novou metoda realValue(). Ta souvisí s novou třídou LiteralReal.
• Kapitola 7.3.39: Třída PackageableElement má opravenou výchozí hodnotu atributu visibility z false na public (původní hodnota byla chybou standardu).
• Kapitola 7.3.29: Přibyla nová třída LiteralReal.
• Až do UML 2.3 byla kapitola PrimitiveTypes součástí superstruktury. UML 2.4.1 ji však přesunulo do infrastruktury. Pro znalost primitivních datových typů je tedy třeba sáhnout do 13 kapitoly infrastruktury. Další novinkou v této oblasti je nový typ Real. V superstruktuře (balík Classes::Kernel) pak najdeme odpovídající třídu LiteralReal a dále novou motody třídy ValueSpecification nazvanou realValue().

Při pročítání UML verze 2.3 a psaní nových textů pro OCUP.CZ jsem narazil na pár změn v UML 2.3 proti předchozí verzi. Nejsou tu samozřejmě vypsány všechny, ale jen takové, které mě (jakkoliv) zaujaly. Nejvíce se starám o balík Classes::Kernel.

• Kapitola 5: Byla odstraněna původní relativně bezvýznamná věta a nyní se zabývá významem slov typu „musí“, „nesmí“, „měl by“, apod. Jde o odkaz na RFC 2119. Dále se zabývá anotacemi v některých příkladech uvedených ve standardu.
• Kapitola 7, Diagram 7.9
• Role u Property již neobsahuje subsets feature.
• Třída Classifier má nový atribut isFinalSpecialization: Boolean
• Třída Generalization má nový atribut isSubstitutable: Boolean [0..1] = true
• Kapitola 7.3.3: V třídě Asociation přibyla věta v úvodním popisu: A link is a tuple with one value for each end of the association, where each value is an instance of the type of the end.
• Kapitola 7.3.4: Změněn popis asociační třídy a sémantika.
• Kapitola 7.3.8: Třída Classifier má nový atribut isFinalSpecialization (viz popis klasifikátoru).
• Kapitola 7.3.11: V popisu sémantiky třídy DataType je místo slovíčka „equal“ používáno „same“. Jde tedy o drobné zmírnění podmínek, v mém českém překladu bez dopadu na význam.
• Kapitola 7.3.35: Rozšíření definice atributů třídy OpaqueExpression.
• Kapitola 7.3.40: Změny v pravidlech třídy PackageMerge. Je vhodné si pročíst, ale stále platí to, co je uvedeno v textu.
• Kapitola 7.3.46: Popsán vliv atributu isLeaf třídy RedefinableElement na operaci spojení balíků (třída PackageMerge).