S novou verzí UML, která je v druhé beta verzi, se na svět dere i změna v certifikaci znalostí tohoto jazyka. S tím přichází ruku v ruce i poměrně výhodná nabídka přímo od OMG (Object Management Group), která má UML pod standardizačním patronátem.

Než se však k tomu dostanu, pojďme si povědět, co se vlastně s UML děje a v nejbližší době dít bude. Upozorňuji, že informace, které zde uvedu, se mohou měnit dle toho, jak se bude vše postupně dokončovat.

Aktuální verze UML nese číselné označení 2.4.1 a je tu s námi od srpna 2011. Je složena ze dvou zásadních dokumentů: infrastruktury a superstruktury. Superstruktura definuje to, co znají především uživatelé UML, tedy např. případ užití, aktivitu, komponentu, třídu a to včetně sémantiky. Infrastruktura je pak jakési podhoubí UML, se kterým pracují víceméně pouze vývojáři UML nástrojů. Připravovaná verze 2.5 má přinést výrazné zjednodušení celého UML jazyka, vyhodit nepotřebné věci a hlavně mít jen jeden jediný dokument (zda je opravdu o zjednodušení, rozeberu v některé v dalších z článků). Zmizí však zásadní věc a to rozšiřování definic UML prvků pomocí importů a spojování balíků, které – přiznejme si – bylo pro začátečníky zajímající se o text standardu poměrně náročné na chápání.

Díky tomu však začnou být některé otázky v testu OCUP (OMG Certified UML Professional) značně mimo mísu (především pro úroveň Advanced). Z tohoto důvodu se společně s novou verzí spustí i nová verze těchto zkoušek pod označením OCUP2. Co přinese nového? Vybírám pár nejzajímavějších bodů.

1. Původní zkoušky již nebude možné skládat. Dosud získané certifikáty však budou platit nadále, byť budou označovány jako zastaralé.
2. Budou stále tři úrovně znalostí; první se namísto Fundamental bude jmenovat Foundation.
3. Platnost certifikátu bude pět let. Osobně si myslím, že tohle by mělo platit u každé zkoušky, včetně těch státních, za které se dávají tituly typu Ing. či Mgr. Na druhou stranu je tady zřejmá potřeba generovat příjmy do pokladny OMG.
4. Složení požadavků zkoušek bude mírně odlišné. Např. již v té první (Foundation) se vás budou ptát na stavové diagramy (původně bylo až v druhé a třetí úrovni). Totéž platí třeba o některých třídách z oblasti diagramů aktivit (např. SendSignalObject).
5. V době vydání tohoto článku byly známy jen požadavky pro první úroveň. Prozatím není určeno, kolik otázek již znamená, že jste zkouškou prošli. V původní verzi zkoušky to bylo 57,5 %, což je strašně málo (jistou prestiž by zkoušce dodalo zvýšení tohoto čísla alespoň na 80 %).
6. První úroveň zahrnuje 15 % otázek z oblasti „proč modelujeme“. Z toho mám trošku obavy, protože může jít o otázky, na které nebude jednoznačně správná odpověď. Ale to je prozatím pouze má domněnka.

A nyní pojďme konečně k nabídce, o které jsem se v úvodu zmínil. Po omezenou dobu (zřejmě jen pouze do konce dubna, možná ještě méně) OMG hledá beta testery, kteří chtějí absolvovat zkoušku úrovně Foundation a to zcela zdarma (no dobře, tramvajenku do certifikačního střediska vám nezaplatí). Pokud zkoušku absolvujete, tak dostanete zdarma možnost podívat se na zkoušku na druhou úroveň. A totéž pak platí pro tu třetí. Pokud navíc jednotlivými zkouškami projdete, dostanete navíc platný certifikát (pozor, musíte je složit od té první; pokud projdete druhou, ale první pokazíte, nebudete mít žádný certifikát). Testování by mělo probíhat od půlky dubna do půlky května. Moc brzy? A co to brát tak, že si zkoušku prostě jen zkusíte? Můžete získat cenné zkušenosti z toho, jak to celé probíhá.

Jistě jste zvědaví, jak se takovým beta testerem stát. Informace získáte na stránce věnované beta verzi zkoušek OCUP 2. Nebudu je tady přepisovat, bez angličtiny stejně zkouškou neprojdete, tak si počtěte. Najdete tam odkaz i na formulář, kterým se do testovacího programu zapojíte. Pokud vás vyberou, dostanete o tom v řádu několika dnů zprávu e-mailem (sledujte případně i složku se spamem). Doporučuji si pospíšit, dokud tu ta možnost je.

Než se pak vrhnete na vlastní zkoušku, jistě se budete shánět po nějakém přípravném materiálu. Kromě vlastního změní druhé bety UML 2.5 dosud nic není. Jelikož je tato informace poměrně nová (cca měsíc), ještě nic nevyšlo. Sám stránky ocup.cz budu postupně upravovat tak, aby odpovídaly OCUP 2, ovšem nebude to hned. Teď ale holt bude nutné vystačit s tím, co je. Mrkněte se na vlastní požadavky zkoušky a pak na seznam níže. Odkazuji se na kapitoly příprav k původní verzi zkoušek, které by vám měly pomoci:

• Why We Model (15 % otázek): jak jsem již uvedl, zatím lze jen usuzovat, jaký typ otázek dostanete. Řídil bych se zdravým rozumem a zkušenostmi jednak z vlastní tvorby modelů a jednak ze zažitých středních a velkých projektů.
• The Class Diagram (25 % otázek): zde bude muset studovat trochu více:
• Základní koncept
• Jmenné prostory
• Typové prvky
• Násobnost
• Určování hodnot
• Omezení
• Klasifikátory
• Vlastnosti
• Operace
• Asociace
• Třída
• Generalizace
• Závislosti
• The Object Diagram (5 % otázek): Specifikace instance
• The Package Diagram (5 % otázek): Balíky
• The Use Case Diagram (5 % otázek): Případy užití
• The Activity Diagram (20 % otázek): Diagram aktivit a Struktura akcí
• The Sequence Diagram (15 % otázek):
• Základy chování
• Způsob volání chování
• Diagramy interakcí
• Sekvenční diagramy
• Výměna zpráv
• The State Machine Diagram (10 % otázek): Stavové diagramy

Mno, když na to tak koukám, tak to vlastně vůbec nebude zlé. Budu rád, pokud se podělíte o vlastní zkušenosti.

Že jsou okna v Enterprise Architectu typu Project Browser dokovatelná nebo je lze mít samostatně, to asi každý uživatel ví (a pravidelně ho to může rozčilovat kvůli nevyzpytatelnosti). Ale když vidím, jak někteří kolegové neustále přepínají mezi dvěma diagramy pomocí záložek a nadávají, protože by rádi měli informace vedle sebe pro větší pohodlí, tak mi nedá než jim ukázat, jak na to.

Ono to totiž jde úplně stejně jako s každým jiným oknem – myší chytnete záložku (její název) a pomoci Drag n‘ Drop ji přemístíte někam jinam – do zvláštního okna nebo ji ukotvíte vedle jiného diagramu. Překvapuje mne, jak často jsem svědkem němého úžasu.

Chytíme záložku…

…zobrazí se okno s možností ihned pustit nebo přetáhnutím na odpovídající místo určit, kam se má zadokovat.

Zde dva diagramy vedle sebe.

Dnes především nevážně. Připravuji nějaký projekt a potřeboval jsem k tomu seznam všech omezení definovaných v aktuální beta verzi UML 2.5. Vzal jsem tedy standardní profil a vytvořil si jednoduchý styl, kterým jsem tato omezení vyzobal. Výsledkem je 666 omezení. Náhoda, nebo je UML dílo ďáblovo?

S devátou verzí Enterprise Architecta přišla jedna drobnost, která se mi osvědčila při vyjednávání požadavků se zadavateli. Ti totiž nemají rádi technické výkresy, a co si budeme povídat, např. diagram tříd jím víceméně je. Celý dojem z obrázku se však rázem změní, když je nakreslen od ruky. Zadavatelé tleskají, zadavatelky jihnou a vy máte jejich podporu. Jak tedy kreslit od ruky? Odpověď je jednoduchá: nijak! Stačí totiž jen zaškrtávat.

Jako ukázku vezmu diagram, který jsem již použil v článku o stereotypech a barvách:

Ono tomu není z pohledu rozvržení moc co vytknout, ale co kdybychom si tentýž diagram zobrazili stejně, jako jsme jej kreslili např. na bílou tabuli (whiteboard) při některém sezení se zadavateli?

Případně použili i nějakou barvu?

Celý fígl spočívá v použití voleb Hand Drawn a Whiteboard Mode na záložce Diagram dialogu pro nastavení vlastností diagramu:

Vlastnosti diagramu

Vyzkoušejte si sami nejen v Enterprise Architectu, ale i na vašich zákaznících, pro které mají tyto obrázky nějaký význam. Z vlastní zkušenosti však doporučuji tento test provést na nějakém opravdu jednoduchém diagramu, neboť prvotní nadšení může přispět k přehlédnutí nedostatku v předkládaném návrhu.

Pro úplnost ještě dodám, že diagram může nabýt podobných vlastností hned na začátku, stačí zvolit ten správný typ při jeho vytváření:

Nový diagram

Co si budeme nalhávat, UML sice je úžasný modelovací jazyk, ale jeho jednou nevýhodou je, že v něm jde namodelovat úplně všechno. Tedy samozřejmě i uživatelské prostředí. Přesto (či možná právě proto) si mnozí návrháři kladou otázky typu: Jak jednoduše zobrazit, že změna v jednom prvku našeho formuláře vyvolá změnu i v tom dalším? Jak efektivně určit, jaká data zobrazit na základě nastavení prvků ve formuláři? A přesně na ně a jim podobné otázky může odpovědět IFML – Interaction Flow Modeling Language neboli jazyk pro modelování toku interakcí.

IFML je doménově specifický jazyk, tedy je určen pouze především pro modelování toků interakcí systému s uživatelem. Vychází, stejně jako UML a další, z MOF, což zajišťuje bezproblémovou spolupráci např. právě s UML. Při definici IFML měli tvůrci hodně na paměti WebML.

V současné době je IFML v beta verzi, ke které se můžete až do 9. prosince tohoto roku vyjadřovat. Poté se relevantní připomínky zapracují a uvedení první oficiální verze je naplánováno na 28. března 2014. Asi nejdůležitější je, že IFML je přijat standardizační skupinou OMG.

Pojďme si teď ukázat, jak jej jeho tvůrci zamýšlejí používat. IFML diagram obsahuje jeden nebo více základních kontejnerů (top-level view container). Tím může být okno ve Windows, webová stránka nebo např. formulář na vašem chytrém telefonu. IFML je totiž na platformě nezávislý jazyk.

Základní kontejner pak může být vnitřně hierarchicky rozdělen do dalších, do sebe vnořených kontejnerů (hierarchy of sub-containers). Můžete si to představit jako např. panely ve formuláři, kdysi používané rámečky (frames) na webových stránkách apod. V následujícím obrázku (dialog pro vlastnost diagramu v Enterprise Architectu) je základním kontejnerem celé okno. Vnořenými kontejnery to pak jsou záložky General, Diagram a další. V kontejneru Diagram to pak jsou např. Appereance nebo Page Setup.

Každý kontejner může obsahovat komponenty, což v tomto významu neznamená nic jiného než prvek, který zobrazuje nějaký obsah nebo slouží k zadávání vstupních dat (vstupní pole, číselníkový seznam, zaškrtávací tlačítko…). Každá taková komponenta může mít vstupní a výstupní parametry. Např. komponenta pro zobrazení názvu knihy může na vstupu požadovat ISBN. Seznam knih autora na vstupu bude logicky požadovat identifikaci konkrétního spisovatele (která může být jinou komponentou poskytována na výstupu).  Tato závislost se zobrazuje pomocí vazby parametrů (parameters binding).

Komponenta i kontejner mohou reagovat na konkrétní události (ať už od uživatele, od vlastnící aplikace nebo od externího systému), čímž vlastně podporují interakci prvků s okolním světem. Tyto události se pak ve skutečnosti i jako interakce opravdu zakreslují. Pozor však na to, že interakce jsou již závislé na platformě (např. gesta na dotykovém displeji) a tedy již nejsou pomocí IFML prezentovány (k tomu se používají jiné nástroje).

Následující příklad ukazuje formulář se seznamem děl autora. Pokud je některé dílo vybráno, jsou jeho vlastnosti zobrazeny na vedlejším panelu. Pod tím je pak tato interakce zakreslena v IFML.

Důsledek události je označován jako interakční tok (interaction flow), který je pomocí konektorů připojen na jednotlivé kontejnery nebo komponenty danou události dotčené. Interakční tok vlastně vyjadřuje změnu stavu uživatelského prostředí.

Událost také může spustit nějakou akci, která je spuštěna před změnou uživatelského prostředí (např. se nejprve načtou nějaká data, než jsou zobrazena na formuláři).

Chcete-li se podívat na podrobnější příklad, doporučuji se podívat do standardu na přílohy A a B.

Má smysl další jazyk?

Pro IFML horují hlavně ti, kteří se snaží o MDD (Model Driven Development známý též jako MDA – Model Driven Architecture). Pro ně je to údajně ta poslední věc, která jim chyběla k plné spokojenosti. Mně se to ale tak úplně nezdá už jenom proto, že součástí standardu IFML je profil pro UML. Ten rozšiřuje především komponenty a signály. Nutno ovšem přiznat, že jsem četl jen část navrhovaného standardu. Konečné stanovisko tedy nechám na později.

Další odkazy

• Oficiální RfP (Request for Proposal) na IFML
• Povídání o standardizaci

Pravidelně potkávám uživatele Enterprise Architecta, kteří si myslí, že vše, co jim EA dovolí namodelovat, je podle pravidel definovaných standardem UML. Předvedu zde pár příkladů, které jsou v rozporu s uvedeným přesvědčením.

Generalizace

Jak jistě víte, tak generalizace je vztah mezi dvěma klasifikátory, přičemž jeden je specializací (resp. zobecněním) toho druhého. V omezení definovaném u klasifikátoru je jasně napsané, že generalizační hierarchie musí být acyklická. Jinými slovy např. třída nesmí být (přímo ani nepřímo) svým zobecněním. Následující diagram je tedy proti pravidlům v UML:

Ano, obrázek je vytvořen v Enterprise Architektu. A to bez jeho protestů. Zkusme si model validovat (menu Project ► Model Validaton ► Validate Selected). Nástroj sice správně řekne, že nelze udělat generalizaci třídy sebe sama, ale o větší cykly se už nestará. Mylně tak lze dojít k závěru, že je to v pořádku.
 

 Ve výsledku validace je ještě jedna chyba navíc a ta se týká následujícího diagramu (který EA opět dovolí udělat):

Pojďme ale dále. Pro úplnost nutno dodat, že následující chyby již kontrola zabudovaná v EA neodhalí.

Aktivity a akce

Aktivity a akce jsou už průser přímo ve standardu. Koho mohlo napadnout, že základní notace těchto dvou elementů bude stejná? (Nejen) kvůli tomu to uživatelé UML nerozlišují a flákají do modelu aktivity místo akcí poměrně často a značně svižně. A Enterprise Architect je v tom podporuje.

Znovu a znovu je třeba připomínat to, co vy již určitě víte: Aktivita řídí nějakou činnost pomocí množiny uzlů a hran. Uzly jsou (zjednodušeně řečeno) trojího typu: akce, objektové uzly a řídící uzly. Akce je dále nedělitelný krok, atomická operace (kterou může být např. volání jiné aktivity).

To bychom měli aktivity a akce, ale ještě nekončíme. K dispozici standard nabízí hrany, které se dělí na řídící toky a objektové toky. V UML standardu se dozvíme, že hrana slouží pro předávání tokenů (a případně objektů) mezi uzly aktivity (tj. mezi uzly, které aktivita vlastní). Co nám dovolí udělat EA? Mít toky mezi aktivitami. Mít toky mezi uzly různých aktivit. Mít tok mezi aktivitou a akcí. Vše je pochopitelně špatně, ale EA nás na to neupozorní.

Takže ještě jednou:

• Akce je atomická operace. 
• Aktivita obsahuje uzly a hrany. 
• Toky mezi uzly aktivity jsou pouze mezi uzly téže aktivity. 
• Mezi aktivitami není žádný tok. 

Tohle ale často vede k otázce: jak tedy zobrazit sled aktivit? Nebo volání aktivit? Budu se tím zabývat v některém z příštích článků.

Další

Enterprise Architekt umožňuje hřešit proti standardu i v mnoha dalších případech. Zde krátce vyjmenovávám jen některé hříchy, při bližším studiu UML standardu a používání EA jistě najdete mnohé další:

1. Vytvoření závislosti se šipkami na obou stranách či na žádné (správně je mít hrot šipky právě na jedné straně). 
2. Vytvoření informačního toku mimo povolené elementy. 
3. Špatná notace třídy GeneralOrdering (sekvenční diagramy). 
4. Špatná notace třídy Extension (profily). 
5. Umožnění mít nepojmenovaného účastníka (třída Actor, diagram případů užití). 
6. Neumožnění všech povolených notací (např. hran v diagramech aktivit nebo tagových hodnot). 

Závěr 

Ukázal jsem několik důkazů, že Enterprise Architect NEPODPORUJE SPRÁVNĚ A ZCELA UML Standard. Nevěřte tedy autorům aplikace a naučte se UML používat správně.

Nakonec nabízím malé domácí cvičení. Odpovědi, na které stačí základní znalosti UML, mi můžete poslat e-mailem.

Otázka č. 1: Je následující diagram v pořádku nebo není? Proč?

Otázka č. 2: Je následující diagram v rozporu s UML standardem? Co lze o něm (o diagramu) říct?

Po několika týdnech čekání, dvou beta verzích a jednoho kandidáta na ostrou verzi tu máme konečnou podobu Enterprise Architecta 10 (sestavení 1004). Přehled zásadních novinek je na úvodní stránce produktu, podrobné změny pak najdete v historii jednotlivých vydání. Stahujte tedy novou verzi a studujte změny, je jich tam dost.

Informační tok definuje obecné předávání informací v systému a to na té nejvyšší úrovni abstrakce. Nespecifikuje se ani povaha informace (typ, počáteční hodnota…), ani mechanismus, kterým výměna informací probíhá. Dokonce se neurčuje ani pořadí či podmínky pro možnost výměny. K tomu je určena až některá z následných – detailnějších – fází návrhu, ve které lze určit, které prvky přenášenou informaci reprezentují a které vztahy daný tok realizují.

Informační tok

Pro zavedení informačního toku do modelu se používá vztah InformationFlow, který říká, že jedna či více informací putuje ze svého zdroje do svého cíle. Zobrazuje se přerušovanou čarou zakončenou šipkou směrem k příjemci informace. U čáry je uvedeno klíčové slovo «flow». Pozor na to, že byť je čára přerušovaná, nejde o závislost (tj. přímou či nepřímou specializaci třídy Dependency metamodelu).

Poblíž čáry jsou pak dále textově zobrazeny i jednotlivé informace, které jsou tokem přenášeny (viz dále).

Příklad notace informačního toku

Postup v EA: V Enteprise Architektu je vytvoření informačního toku hodně jednoduchou záležitostí.  Najdeme jej v ToolBoxu v části Common. Hned po vytvoření vztahu mezi objekty se zobrazí dialog pro zadání informací (Information Items Conveyed), které tok přenáší. Záhy se k němu dostaneme.

Toolbox Classes

Informační tok může být podle UML standardu zaznamenán pouze mezi těmito prvky: Actor, Node, UseCase, Artifact, Class, Component, Port, Property, Interface, Package, ActivityNode, ActivityPartition a InstanceSpecification (navíc pokud zdroj či cíl je InstanceSpecification, nemůže jeho typ představovat třídu Relationship či libovolnou její specializaci). Zde je nutné uvést, že Sparx „zapomněl“ toto pravidlo v Enterprise Architectu implementovat a tak lze mít celkem jednoduše (tak, jak v mnoha ostatních případech) nevalidní model.

Informace

Informační tok může přenášet informaci v podobě nějakého klasifikátoru (např. třída) nebo informaci v nedefinované struktuře – třída InformationItem (což je nakonec také klasifikátor). Informace (již zmíněná třída InformationItem) je abstrakcí libovolného typu informace, kterou si mohou objekty mezi sebou vyměňovat. Jde o blíže neurčený klasifikátor pro reprezentaci informace na hodně abstraktní úrovni, tj. na takové, na které z ní nelze vytvořit instanci (prostě proto, že nelze přesně říct, o jaký typ, resp. klasifikátor jde). Informace nemá ani vlastnosti, ani asociace a ani na ni nelze použít generalizaci. Také z ní nelze vytvořit instanci.

Notace: Protože InformationItem je klasifikátor, lze informaci zobrazit jako obdélník s názvem informace a klíčovým slovem «information» nad názvem. Alternativní notace je opět obdélník s názvem a v pravém horním rohu je plný rovnoramenný trojúhelník „ukazující“ doprava (aniž by však měl jakoukoliv spojitost se směrem případného toku!).

Příklad notace třídy InformationItem

Postup v EA: V Enterprise Architectu najdeme Information Item v Toolboxu s objektovými prvky (Object). Pokud to někoho překvapuje, pak si uvědomte, ve kterých situacích to používáte: např. na naprostém začátku projektu při vyjednávání požadavků a prvních rozhovorech o analytických třídách. A zde se bavíte především v instancích.

Toolbox Object

Informace se většinou zobrazuje jako součást informačního toku nebo jako součást vztahu (informačního kanálu), který informační tok realizuje. V prvním případě se zobrazuje název informace poblíž čáry realizačního toku (viz příklad výše). V druhém případě se zobrazí černý trojúhelník směřující k příjemci informace přímo na čáře vztahu. Název informace se pak zobrazí poblíž tohoto trojúhelníku. Pokud vztah realizuje více přenosů informací stejným směrem, pak se zobrazí jen jeden trojúhelník a jednotlivé názvy informací se oddělí čárkou.

Příklad realizace informačního toku

Postup v EA: Abychom určili, které informace jsou informačním tokem přenášeny, potřebujeme již výše zmíněný dialog Information Items Conveyed. Ten se zobrazuje po vytvoření vztahu mezi prvky modelu nebo jej můžeme vyvolat přes kontextové menu informačního toku z položky Advanced ► Information Items Conveyed…  V něm pomocí tlačítek Add a Remove můžeme upravovat seznam informací, které jsou tokem přenášeny.

Dialog Information Items Conveyed

Pro přenesení dat je nutné mít nějaký „informační kanál“, který pak bude daný přenos realizovat. V UML se reprezentuje různými způsoby s ohledem na povahu zdroje a cíle. Těmito způsoby jsou asociacemi, linky, konektory a závislosti.

Postup v EA: Aby se uvedený vztah stal realizátorem informačního toku, stačí málo. Pomocí kontextového menu vztahu Advanced ►Information Flows Realized… vyvoláme stejnojmenný dialog. V něm se zobrazí seznam informačních toků mezi stejnými elementy, jako máme náš vztah. Zde pak stačí zaškrtnout požadované položky.

Dialog Information Flows Realized

Reprezentace informace

Konečně poslední věc, kterou v souvislosti s informačními toky zde zmíním, je reprezentace informace. Jde o vztah mezi informací (InformationItem) a klasifikátory, které budou (na nižší úrovni abstrakce) určovat strukturu dané informace. Těmito klasifikátory mohou být pouze třídy Class, Interface, InformationItem, Signal a Component.

Příklad notace reprezentace informace

Postup v EA: Enteprise Architect zde pro zobrazení používá svou oblíbenou prasárnu, tj. klasickou závislost se stereotypem «representation». Pozor však na to, že ve skutečnost opravdu o žádnou závislost ve smyslu třídy Dependency v UML nejde. V EA tedy můžeme vytvořit závislost a přidat uvedený stereotyp nebo použít ikonu reprezentace v Toolboxu Composite, která dělá totéž.

Toolbox Composite

Odkaz do standardu

• V aktuální verzi UML, tj. v době vydání článku to je 2.4.1, je to kapitola 17.2.
• V beta verzi UML 2.5 je to kapitola 20.

V jedné z nejlepších českých pohádek je scéna, kde podřízený chce navést svého nejvyššího na konkrétní místo v dokumentu. Ten ho však odbude slovy: Mrknu a vidím. Dneska vám představím možnost Enterprise Architecta, která dokáže čtenáře dostat do stejné situace: mrknout a vidět.

Nejprve si nastiňme problematiku. Řekněme, že máme model, ve kterém chceme zvýraznit elementy, které se v rámci projektu změnily, které se přidaly či ubraly a samozřejmě takové, které zůstaly na produkčním prostředí nedotčeny. Informaci budeme uchovávat pomocí následujících stereotypů:

• deployed – říká, že v našem projektu v daném elementu ke změně nedošlo,
• new – oznamuje zavedení nového elementu,
• modified – odkazuje na změnu a
• decommissioned – sděluje publiku, že element byl v rámci projektu odstraněn.

Jeden z takových příkladů může vypadat takto (ke stažení zde):

Stále však nejsme v cílovém stavu. Zde musí čtenář diagramu dost číst, aby „viděl“. Enterprise Architect si tedy nastavíme tak, aby se automaticky každý element přebarvil barvou odpovídající aktuálnímu stereotypu. K tomu potřebujeme nejprve vlézt přes menu Settings ► UML Types… do dialogového okna nazvaného UML Types.

Na záložce Stereotypes si v seznamu najdeme postupně každý z námi zavedených stereotypů a provedeme pro ně následující nastavení: 

Base Class změníme na <all>. Tím bude nastavení platit pro každý element s tímto stereotypem. Pole Notes můžeme změnit, chceme-li. A teď to nejdůležitější: dle libosti si vyberte výchozí barvy pro výplň, okraje a/nebo font. Jakmile budete mít hotovo, je nutné stisknout tlačítko Save.

Máte-li hotovo, pak výsledek může vypadat přibližně takto (za zvolené barvy se omlouvám, na tohle nemám cit):

Jakmile se s barvami sžijete, můžete potlačit zobrazování stereotypů (přes kontextové menu digramu vyberte dialog Properties… a na záložce Elements odškrtněte Show Element Stereotypes) a obrázek bude zase o něco přehlednější, přesně ve stylu Mrknu a vidím.

Pár tipů:

• Pokud nejprve zavedete stereotypy a až pak je nastavíte, pak v seznamu budete mít zavedený pro každý element jeden stereotyp (např. pro třídu a komponentu zvlášť). Buďto tedy nejprve nastavte stereotypy a až pak je u elementů používejte (další změna barvy je pak bez uvedeného efektu) nebo stereotyp dle uvedeného postupu a ostatní stejného jména smažte.
• Stereotyp lze nastavit každému prvku, tedy i např. atributům tříd či vztahům. Má-li to význam, používejte je.
• V případě atributů však nedochází k jejich obarvení (viz uvedený obrázek a v něm výčet).
• V případě vztahů můžete měnit barvu čáry a fontu.
• Každému elementu lze nastavit libovolné množství stereotypů. Enterprise Architect bere barvu podle prvního stereotypu v pořadí.
• Pokročilejší uživatelé mohou využít možnosti měnit nejenom barvu, ale napsat si kompletní skript pro vlastní vizualizaci prvku.
• Nastavení lze přenášet mezi jednotlivými projektovými soubory (*.EAP) pomocí exportu a importu referenčních dat (menu Tools ►Export Reference Data… resp. Import Reference Data…).

A na závěr snad už jen ona scéna, o které jsem mluvil v úvodu. Důležitý okamžik je na druhé minutě a dvaadvacáté sekundě.

Konečně jsem se dostal k tomu, abych informoval i o možnosti podívat se na připravovanou desátou verzi jednoho z nejpoužívanějších nástrojů pro modelování v UML Enterprise Architect. Registrovaní uživatelé si ji mohou stáhnout a začít zkoušet. Já si ji již nainstaloval a brzy poreferuji o svých dojmech.